Obor germanistika existuje na Univerzitě Palackého od roku 1948, tedy téměř od roku obnovení a znovuzaložení univerzity. K první, zakládající generaci olomouckých germanistů patřili významní koryfejové disciplín lingvistických i literárněvědných, především Pavel Trost, Karel Zemen, Ladislav Heger, Josef Birgus a Vladimír Nop, ke druhé generaci počítáme naše učitele, absolventy olomoucké i pražské germanistiky z 50. a 60. let, Ludvíka Václavka, Lucy Topoľskou, Jana Chytila, Rudolfa Uvíru, Karla Franka, Rudolfa Baumbacha, Margaretu Keprtovou a další.
Do roku 1989 procházela olomoucká germanistika vývojem typickým pro předrevoluční vysoké školství řízené socialistickou kulturní a vzdělávací politikou: Němčina a k ní přináležející německojazyčná kultura měla z historických důvodů těžké postavení a směla být studována jen v kombinaci s ruštinou, coby jazyk NDR byla vzata částečně na milost. Ve druhé polovině 60. let možno dokonce mluvit o jistém rozkvětu germanistických studií. Současně probíhalo znovuobjevování německé literatury a kultury z Čech a Moravy, zejména tzv. pražská německá literatura zažívala konjunkturu v referátech a sbornících z tzv. liblických konferencí. V srpnu 1968 byly však výzkumné ambice zmařeny a na dlouhých dvacet let normalizace byl výzkum německé literatury z Moravy a Čech víceméně tabu – stejně jako veškeré svobodné filologické bádání a vůbec svobodné myšlení na univerzitní půdě.
Po roce 1989 se díky germanistovi Ludvíku Václavkovi, který se stal prvním porevolučním děkanem, díky amerikanistovi Josefu Jařabovi, prvnímu porevolučnímu rektorovi UP, a díky Lucy Topoľské, která byla vedoucí katedry, olomoucká germanistika otevřela Evropě a světu – ve dvojím smyslu: Do Olomouce začaly proudit řady významných představitelů světové germanistiky (připomeňme amerického germanistu Petra Strelku, berlínského medievistu Volkera Mertense, bamberského lingvistu Helmuta Glücka, mnichovského znalce německé literatury z Moravy Diethera Krywalského, spisovatele Petra Härtlinga, Ericu Pedretti či Ursulu Haas), olomoučtí studenti a učitelé naopak mohli konečně cestovat do německy hovořících zemí a studovat na německých a rakouských univerzitách.
Do Olomouce přicházely i knižní dary zaplňující mezery zejména v moderní literatuře a výzkumu, roku 1992 zde Rakouskou republikou byla založena Rakouská knihovna. Díky třetí generaci olomouckých germanistů, Ingeborg Fialové-Fürstové, Jörgu Krappmannovi, Libuši Spáčilové a dalším, kteří měli částečně zkušenosti s německým a rakouským vysokoškolským systémem, i díky zahraničním lektorům byl brzy reformován způsob studia a proměněn v moderní studium s vysokou mírou interdisciplinarity, volitelnosti a zodpovědnosti studentů za vlastní studium.
V roce 1997 bylo na katedře germanistiky založeno Centrum pro výzkum moravské německé literatury (Arbeitsstelle für deutschmährische Literatur) věnující se výzkumu do té doby zanedbávané, zapomenuté a mnohdy tabuizované německé kultury a literatury z Moravy. V součinnosti tří generací (spolupracovníky Centra byli a jsou mnozí studenti magisterského a doktorského studia) bylo docíleno vědeckých výsledků (vědecké i literární publikace, doktorské práce, sborníky, pořádání vědeckých konferencí, autorská čtení, výstavy a mnoho dalšího), které zajistily a zajišťují olomoucké germanistice dobré jméno v Evropě, získaly jí množství tuzemských a zahraničních grantů a několik prestižních zahraničních ocenění. Z germanistiky vzešly na začátku nového tisíciletí také dva dnes již samostatné obory, nederlandistika a judaistika.
Významné osobnosti katedry germanistiky:
Pavel Trost (na KG 1949–1957)
Polyhistor, všestranný filolog a estetik. Narozen 1907 ve Šternberku. Studoval v Praze. Za války byl nasazen ve Slezsku, před osvobozením i vězněn. Přišel do Olomouce z Brna, učil v Olomouci do roku 1957, poté odešel do Prahy. Působil mimo jiné ve Vídni a v Göttingenu. Zasvěcoval své žáky do jazykovědy i literární vědy, do vztahů mezi skupinami jazyků a také do pohledů na intelektuální život v republice a ve světě. Vyznačoval se velikou všestranností, psal práce z obecné jazykovědy, literární vědy, germanistiky i např. baltistiky. Jeho Studie o jazycích a literatuře vydané 1995 v nakladatelství Torst Jaromírem Povejšilem jsou dodnes čtivými, poučnými a v mnoha ohledech základními studiemi.
Ladislav Heger (na KG 1953–1964)
Narozen 3. 2. 1902, jako germanista působil převážně v Praze, FF Up se však zasloužil o vznik germanistické knihovny. V letech 1921–1927 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na univerzitách v Kodani a Berlíně. Roku 1931 se stal lektorem dánštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1937-1939 a 1945-1948 zde byl docentem. Mezi lety 1955-1962 byl docentem na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Ve své vědecké práci se zabýval severskými jazyky a literaturou, zvláštní pozornost věnoval starogermánským literárním památkám. Je autorem řady odborných děl z oblasti germanistiky a nordistiky, např. Der bestimmte Artikel in einer Reihe von altgermanischen Denkmälern (1937), Německý jazyk v Evropě (1941) a mnoha studií, publikovaných v domácím i zahraničním odborném tisku. Byl vedoucím autorského kolektivu Slovníku spisovatelů – Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Island, Nizozemí, Belgie (1967). Překládal z němčiny, vlámštiny, dánštiny a staroislandštiny.
Ludvík Václavek (na KG 1956–1973, 1989–2021)
Narozen 1931, studoval v letech 1950-1955 německou a ruskou filologii na UP, jeho učitelem byl mimo jiné Pavel Trost. Po ukončení doktorského studia (jehož část absolvoval u Hanse Meyera v Lipsku) se stal odborným asistentem, poté docentem (habilitační práce o pražském německém autorovi F.C. Weiskopfovi) na Katedře germanistky FF UP, v letech 1963-67 byl jejím vedoucím. Vyučoval dějiny německé literatury v celé šíři, přednášel také studentům v Brně a v Prešově, vydal několik velmi ceněných skript. Po roce 1968 byl Václavek persekvován, 1972 propuštěn z fakulty a zbaven všech akademických funkcí, měl zákaz publikovat a stýkat se se studenty. Do roku 1989 pracoval jako knihovník.
V této temné normalizační době přes zákaz konzultoval tajně se studenty a kolegy jejich vědecké práce, překládal a publikoval pod cizími jmény – také mnohé studie k moravské německé literatuře, jež se staly základem pozdějšího výzkumu v Arbeitsstelle für deutschmährische Literatur. V roce 1989 se stal prvním porevolučním děkanem FF, 1994 vedoucím katedry germanistiky, 1997 byl spoluzakladatelem Arbeitsstelle. Po roce 2000 přednášel dějiny německé literatury (zejména starší německou literaturu, modernu a moravskou německou literaturu), vedl mnoho doktorských a diplomových prací, publikoval a až do konce svého života v roce 2021 byl nenahraditelným mentorem a rádcem svým mladším kolegům.
Lucy Topoĺská (na KG 1966–2012)
Narozena 1933, studovala německou a ruskou filologii na UP a na UK v Praze, diplomovou práci o Thomasu Mannovi psala u Pavla Trosta a Hugo Siebenscheina. Do roku 1965 pracovala ve Státní vědecké knihovně v Olomouci, poté se stala odbornou asistentkou na Katedře germanistiky UP. Bylo jí svěřeno vedení přednášek a seminářů k dějinám německé a rakouské literatury 18. a 19. století. Pro posluchače napsala 1970 skripta o osvícenské literatuře, která byla (v několikerých doplněných vydáních) vítaným zdrojem informací pro generace studentů germanistiky. Vzhledem ke svým zkušenostem a odbornosti knihovnice se až do 90. let starala o katederní knihovnu, která patřila i v dobách normalizace k nejlépe vybaveným v zemi. V roce 1980 obhájila habilitační práci o pražském německém básníkovi a překladateli české lyriky Rudolfu Fuchsovi, docentský titul jí byl udělen ale až v roce 1989, neboť v období po pražském jaru nepatřila ke „spolehlivým kádrům“, nýbrž právě naopak. V tomto období se věnovala také výzkumu moravské německé literatury, zejména regionálního německého divadla, a překládala beletrii. V letech 1990-1994 byla vedoucí katedry, za jejího přispění a pod jejím dohledem došlo k zásadní reformě studia germanistiky, k obnovení a k velkému rozkvětu katedry. Až do svého odchodu do důchodu v roce 2009 vyučovala Lucy Topolská dějiny německé literatury 18., 19. a 20. století, vedla desítky diplomových prací, velmi oblíbené a navštěvované byly také její semináře uměleckého překladu. Literárnímu překladu se věnuje dodnes.
Margareta Keprtová (na KG 1969–2004)
Narozena 1939, studovala německou a ruskou filologii na UP v Olomouci, po několika letech praxe na základní a dvou středních odborných školách nastoupila v roce 1968 na katedru germanistiky jako odborná asistentka pro praktický jazyk. Vyučovala generace studentů, vydala několik svazků německo-české konverzace a slovníků odborné slovní zásoby. V 80. letech šla s dobou: natočila devět výukových videoprogramů. Po roce 1989 až do svého odchodu v r. 2004 se intenzivně věnovala šíření rakouské kultury: Ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem v Praze a rakouskou knihovnou na katedře germanistiky organizovala návštěvy a autorská čtení desítek rakouských spisovatelů.
